6

Kriste - z lásky Tvé ke mně vzešla láska má k Tobě,

neboť Tys ve mně probudil touhu Tebe hledat

a po sobě samém jsi mne roztesknil,

že není pro mne radosti, není pro mne štěstí, není pokoje v duši bez Tebe.

Kriste - z lásky Tvé ke mně vzešlo silné světlo v život můj,

že jej vidím jako Tvůj nástroj, jako Tvé ruce,

jež přišly na Zemi budovat tichá, svatá místa,

žehnat dobrým a pomáhat trpícím -

šířit lásku životem člověka do celého světa,

v němž je člověk služebníkem i pánem, mučitelem i trpitelem.

Kriste - z lásky Tvé ke mně vzešlo mi největší štěstí, jaké život má -

vždyť nad lásku Tvou většího blaha není, nad Tebe není, kdo by potěšil,

kdo by vyrovnal cesty osudů a dal jim přímý směr -

nad Tebe není otce, matky, učitele ani bratra -

nikdo, jako Ty, člověka nemá rád.

Kriste - z lásky Tvé ke mně vzešlo požehnání práci mé,

a proto pracuji a nedívám se, kdo ji v Zemi ocení -

vždyť Ty práci svou nikdy na odiv nestavíš, nikdy neříkáš:

člověče, jsi nevděčník - ale stále dáváš ve skrytosti i těm,

kdo proti Tobě zvedli nejostřejší zbraně -

zbraň nevěry v Tebe, pohrdání vším duchovním.

Kriste - z lásky Tvé ke mně vzešla má snaha dobrem žít -

vždyť Ty jsi Dobro a každé dobro je Tebou předurčené,

v Tobě zrozené a životu dané, aby lidem zlatilo cesty,

aby sloužilo za podušku všem hlavám, jež si touží odpočinout -

aby bylo příbytkem pro Lásku, když ona chce k člověku přijít,

s člověkem žít ve hmotě i nad ní.

Kriste - z lásky Tvé ke mně vzešla touha má být Tobě podobným -

ze svých cest učinit si cestu svatou, z duše své chrám,

z lásky nejdokonalejší lásku, z mysli sídlo moudrosti,

z rukou svých služebnice stírající slzy z lidských očí

a pomáhající jiným rukám nosit kříže, přeplavat řeky utrpení.

Kriste - z lásky Tvé ke mně vzešlo všechno mé poznání,

že jsi tak dobrý, něžný a laskavý Bůh a Pán,

že jsi u člověka jako jeho svatá Matka, že jsi lidské duši svatou sestrou,

ducha mého všechna moudrost, mého rozumu vědění - že jsi ve mně moje vědomí.

Kriste - z lásky Tvé ke mně vzešel čistý oheň nadšení vyučit se dokonale všemu, co člověk má vědět, aby usměrnil svůj život

podle svaté Pravdy a tak se s Tebou co nejrychleji sjednotil -

Tobě život zasvětil a žil pak jako vůle ve Vůli,

myšlenka v Myšlence, láska v Lásce, dobro v Dobru absolutním.

Kriste - z lásky Tvé ke mně vzešla milost Tvá,

kterou se mi život změnil v předsíň nebes,

v níž je možno duši vidět barvy duhové, Tvé světlo,

vnímat harmonii, jíž je naplněn Tvůj svět,

jíž oplývá srdce v tomto světě žijící a mající v něm svůj domov.

Kriste - z lásky Tvé ke mně vzešel počátek tichého života,

jejž si tolik oblíbila duše má pro jeho vzácné prožitky,

i proto, že Ty jsi ze všech nejtišší a v samotě s duší nejraději hovoříš,

když ona na nic jiného než na Tebe nemyslí,

když na jiné slovo nečeká, jím se nepotěší -

když Ty jsi jí vším, co má ráda.

Kriste - z lásky Tvé ke mně vzešlo všechno krásné,

co mi zemský život dal jako přátelství i bratrství,

jako milý úsměv a ruky stisknutí od těch,

kdo v dobrém se mnou žili, na mě vlídně hleděli,

kteří mi řekli: bratře můj - sestro má - můj dobrý příteli! -

Kriste - z lásky Tvé ke mně vzešel celý život můj -

vždyť jen láska život dala ve dnech tvoření -

ona mu vdechla krásu, dala tvar - ona mne ze sebe samé vytvořila

a dala mi to, co má sama: život, jenž nikdy nekončí.

7

Kriste - pro lásku k Tobě až do hlubin se ponořím, na hory vystoupím,

a podáš-li mi kříž, i ten k sobě přivinu -

vždyť láska k Tobě je tou nejcennější hodnotou,

jakou Ti můj život může položit v klín.

Kriste - láska k Tobě je cesta nejvyšší, jež vede

k vrcholům života, do velehor a nebetyčných výšek,

kde trůní Božství nejvyšší, kde Ty, Kriste, jsi jako život můj,

Bůh můj a Pán všeho dění -

kde končí cesty lidství a člověk se s Tebou shledává, kde Tě oslovuje:

můj drahý Otče - a Ty mu říkáš: synu můj - dcero má! -

Kriste - lásku k Tobě si duše uvědomí, když na ni silně zavoláš -

proto volej mne, Kriste, víc a víc, vždy silnějším hlasem,

a já lásku k Tobě v srdci rozšířím, že zaplaví všechno, co je kolem mne

jako člověk, pták, zahrada i háj - co je noční tmou i lidskou cestou.

Kriste - nad láskou k Tobě radují se andělé -

a já, člověk, lásku k Tobě Zemi dávám, já se z ní lidem vyznávám,

aby svět již pro tebe zahořel jako ranní obloha, když slunce na ni vychází,

aby ji veliké světlo oblévalo, srdce lidská se Ti otevřela,

a Ty, Kriste, do nich vstoupil s celým nebeským světem

a přeměnil je ve svaté slavné království,

v nový Jeruzalém, jejž nikdo již nezboří.

Kriste - nad láskou k Tobě svět se tak málo zamýšlí,

a přece je to jeho jediná cesta, jediné východisko, nejlepší záchrana -

ach, proč není dost pěvců, kteří by lidem o lásce k Tobě zpívali,

lásku Tvou jim připomněli, a lidé si pak láskou k Tobě Zemi zachránili,

s ní i duši zvedli do nebes a srdcím dali věčný, trvalý mír.

Kriste - pro lásku k Tobě duše sestoupila na Zemi, aby v jejím hněvu

se roztesknila po lásce jako dítě po matce, vysušená poušť po vodě,

aby se myslí stále povznášela k Tobě, tam, kde velikou lásku tuší,

odkud čeká její příchod k sobě i ke všem lidem, k celé Zemi,

ke každému nemluvněti i člověku, jenž umírá s Tvým jménem na rtu.

Kriste - v lásce k Tobě spočívá můj ráj,

a pokud ji nenaleznu, pokud ji jen volat budu -

dotud Ty mi budeš vzdálený, bude mi vzdálen i ráj,

a já se nestanu šťastným člověkem,

ale budu jako kapradí, jež nekvete a nevoní, které vlastního světla nemá.

Kriste - nad láskou k Tobě stojím jako očarovaný -

Země se mi mění a všude všechno kvete a má své zvláštní znamení -

to stopy lásky Tvé se všude jeví, jak ona Zemí jde, jak pracuje,

jak trpí a všechno světí, všemu život dává - jak je zlatá a krásná,

jak je hýbatelem, živitelem všech, jak život bez ní by byl jen pustinou,

šedivou cestou, již nevroubí žádný keř a strom.

Kriste - láska k Tobě v holubici se mění a jde zvěstovat světu,

že blízko je den, kdy láska Tvá se k Zemi skloní a z ní svoje děti vyzvedne,

kdy je umyje a dá jim krásné bílé šaty,

aby mohly bydlet s Láskou v jednom domě, lásku mít a láskou žít

jak srdce v Srdci jediném - společným tepem, společným krve šuměním.

Kriste - v lásce k Tobě život se mi rodí, tak úžasný a krásný,

že jen andělé jej poznávají, neboť je stvořen

z těch přetajemných věcí, jež zobrazují všechno,

co dovede a má jen Nejvyšší, Nejmoudřejší a Nejkrásnější -

co máš jen Ty, Kriste, Bože sám -

z čeho život vytváříš a do něj vkládáš jako myšlenku, cit i vědomí.

Kriste - pro lásku k Tobě opouštím všechno,

co je radostí světa, co je v něm jako mámení -

neboť není na Zemi ničeho, co by mohlo nahradit Tvou lásku,

uklidnit srdce a duše oblažit tak, jako láska Tvá,

člověku do srdce vložená, nazvaná láskou otce i matky, přátel i bratří.

Kriste - v lásce k Tobě je rozlita vůně všech květů, co jich země má -

v ní se duše uzdravuje, okřívá, dech se v ní šíří, sílí,

srdce se k lidem rozbíhá, aby na ně zavolalo:

Pojďte se mnou k Lásce nejvyšší,

pojďte, ať okusíme pravého života, pravého štěstí,

ať v Boží náruči zapomeneme, že na Zemi je bolest a hřích.

8

Kriste - Lásko má - jak neobratný je můj jazyk, chce-li Ti říci,

čím je srdce naplněno, o čem zpívá jeho cit,

co plyne myslí jako proudy čisté vody,

co je v ústech jako znamení oddanosti,

v očích třpyt lásky, jež je zároveň má i Tvá.

Kriste - Lásko má - jak šťastný jsem při vzpomínkách na Tebe,

že mi pro to slova nestačí, chci-li to říci

světu růží, světu lidí i tiché jabloni,

toužím-li vyjádřit radost duše nad tím, že Bůh s námi je a Kristus v nás.

Kriste - Lásko má - jak nadšeně se zvedá můj hlas,

když duše k Tobě zpívá a chválí Tě slovem andělů:

sláva Bohu na výsostech! -

jakoby již sama byla mezi anděli, kteří slávu Tvou vidí,

ve slávě Tvé žijí, slávě Tvé se koří až v prach.

Kriste - Lásko má - jak se na Tebe těším, až uvidím Tě jednou tváří v tvář,

až pokleknu před Tebou jako syn a rozechvělým hlasem

Tě za odpuštění poprosím, ruku Tvou políbím,

a Ty mi požehnáš a řekneš: Pojď se mnou, synu, domů,

pojď opět se mnou žít, pojď se mnou pobývat v Boží rodině. -

Kriste - Lásko má - jak mi nitro tichne, když se k Tobě modlívám,

vroucně Ti říkám: Kriste, Bože můj, já v Tobě hledám Otce svého,

v Tobě miluji Otce a k Tobě se utíkám jako dítě k Matce své -

v Tobě všechno hledám a v Tobě také všechno nalézám.

Kriste - Lásko má - jak se Ti odměním za všechny dary duši dané,

za všechny práce pro mne vykonané, za všechny velké oběti, i za to,

že se mnou se spojuješ v těch chvílích, kdy na celý svět s láskou myslím,

s láskou se za něj přimlouvám, lásku k lidem vysílám

s přáním všeho dobra a pokoje.

Kriste - Lásko má - jak chvátám v duchu k Tobě,

když den mne unaví svým shonem, když tělo se prací vyčerpá -

vždyť Ty jsi věčný zdroj síly, Ty mi ji také dodáš, když Tě o ni poprosím,

Ty mě opět vyrovnáš, když se nachýlím, když hlava poklesne a nohy nemohou dál.

Kriste - Lásko má - jak statečně se dívám osudu v tvář, když vím,

že Ty můj osud vedeš jak malou ovečku, abych nezabloudil,

vždy šel správným směrem, jako člověk šel,

a na konci zemské cesty nalezl otevřenou bránu do říší Světla -

do oblastí, v nichž Ty život vytváříš

jako jedinou nádhernou píseň, báseň, krásnou pohádku.

Kriste - Lásko má - jak ráda by Ti duše pověděla,

čím jí srdce přetéká, co jí na mysli tane,

když vidí slunce, hvězdy, zrání obilí, včelu v pilném letu,

když vidí lidská díla - jak se podivuje a obdivuje Tobě,

velký, moudrý Stvořiteli, Tobě, naplňovateli života Země i lidí.

Kriste - Lásko má - jak se Ti kořím ve svém nitru,

když Tvé dílo poznávám a nad ním rozjímám,

když stojím jako prášek nad vesmírem

a cítím se malou krůpějí nekonečných vod -

když vím, že jsem jedinou buňkou Těla Tvého, jedním zrníčkem v bezpočtu zrn.

Kriste - Lásko má - jak jsem pokorný před Tebou -

tak oddaně k Tobě vzhlížím a nemám myšlenky,

jež by mne odváděla od Tebe v cesty světa -

nemám citu, jenž by Tobě nepatřil, ani jiné tužby,

než s Tebou se setkat, s Tebou se spojit

a jako Ty s láskou všechno konat - jen láskou žít.

Kriste - Lásko má - jak jsem Ti blízký svou touhou v Tobě spočinout -

až se mi zdá, že Tys můj vlastní dech, mé bušící srdce,

má náruč i rty šeptající: Jsem Tvým, má Lásko - jsem Tebou, Lásko, sám! -

9

Kriste - má láska k Tobě se ostýchá před Tebou, Vznešeným, Krásným -

že neví, jak Tě oslovit a jak jen Tobě říci:

Jsem maličká, ale Ty mě učiň velkou, jsem chudá, ale Ty mě učiň bohatou,

jsem ošklivá, ale Ty mě přeměň v krásnou nevěstu boží,

v pannu stříbrem oděnou, v holubičku s běloskvoucím peřím.

Kriste - má láska k Tobě je jako sirotek, jenž stále matku hledá a volá,

od dveří ke dveřím chodí a prosí: Vy, kterým Bůh dal milosrdenství do srdce,

zaveďte mě do teplé světnice, kde jsou pospolu děti boží,

kde je Božská láska - vždyť já bez této lásky nemohu žít! -

Kriste - má láska k Tobě je započatým obrazem,

v němž má být zpodobena krása - ó, vymaluj mne podle svého obrazu,

ať se stanu Tvou věrnou podobou v životě,

který se projevuje tvarem - barvou - hudbou! -

Kriste - má láska k Tobě procházela ohněm, aby se stala zlatem -

ó, Taviči zkušený, Tobě dlužím dík za dokonalou práci,

za to, že jsem jako nádoba pro hrozny vína i pro jeho sladkou šťávu -

že jsem bíle prostřeným stolem, k němuž přicházíš lámat a rozdávat chléb -

že jsem mísou na svatý Grál.

Kriste - má láska k Tobě je jako děťátko v plenkách -

ale ona vyroste, stane se dospělou, moudrou, když Ty sám jí budeš

Matkou, Učitelem i obrazem postaveným před její oči pro krásný vzor.

Kriste - má láska k Tobě je květem v úhoru vzešlým -

nehorši se, prosím, že tento květ tak málo voní -

vždyť slunce Tvé lásky ještě plně nezasvítilo na lidská srdce,

aby v nich vzkvétaly samé růže, Tvá milost duši neoblévala tak,

aby v nich voněly lilie.

Kriste - má láska k Tobě se zaradovala jako dítě, když poznala,

že počátek milování Tebe je počátkem života bez utrpení,

v němž radost se snoubí s pokojem a jdou pak ruku v ruce vstříc

přicházejícím srdcím, které blaho a mír hledají

a pro ně putují až na vrchol Golgoty.

Kriste - má láska k Tobě přinesla srdci tužbu vyjít vstříc zástupu

a silným hlasem volat: Milujte se všichni,

buďte přáteli, bratry, syny jednoho Otce,

který z vašeho života chce učinit ráj, který vám přeje lásku

a sám lásku dá, když srdce po ní zatouží, myšlenka zavolá:

přijď, svatá lásko! -

Kriste - má láska k Tobě je pramenem čisté vody, jež Tvou láskou ke mně

se rozšíří, přemění v silný proud - ó, čekám -

čekám na příchod svatých vod lásky, těším se,

že se v nich utopí a navždy odplyne všechen žal i tělesná bolest.

Kriste - má láska k Tobě mluví ještě dětským slovem,

ale chtěla by mít slova básníků - ale Ty víš,

že všechno, co jde k Tobě z mého srdce, má podobu

holubičky i křídla anděla, ryzost stříbra,

pravost perly, jež byla vynesena z hlubiny nitra

touhou nalézt do nejcennější a Tobě to věnovat.

Kriste - má láska k Tobě vydechla vůni obilí -

ona v teple Tvé lásky zraje v bohatý klas,

rozvíjí se z poupěte v růži - ona, maličká, stává se velkou,

když Ty ji pozvedneš, ji uznáš za pravou.

Kriste - má láska k Tobě rozezpívala mi city -

a hle, již celá duše zpívá píseň věnovanou Lásce -

ona již Lásku opěvuje, slaví, ji zahrnuje květy slov -

jí klade v cestu palmy.

10

Kriste - Tvá láska ke mně přišla jako nenadálý host v noci,

ale má duše bděla a řekla jí: Vítám Tě, převzácný Hosti,

pojď jen blíže, pojď dál, až do komůrky mého srdce

ke společnému bydlení, ke chvílím blaha a štěstí. -

Kriste - Tvá láska ke mně je tichou pěšinou,

kdy Ty se mnou důvěrně mluvíš, kdy já člověku řeknu: můj bratře -

kde já Tobě, Kriste, vyznávám: Tys milovaný můj

a já ten, kdo po lásce Tvé touží a spěchá v ní spočinout,

v ní se vystonat ze všech bolestí světa,

na ně navždy zapomenout, je proměnit v blaho a mír duše. -

Kriste - Tvá láska ke mně je mi matčinou náručí, v níž bývá tak blaze -

proto jak malé dítě o tu náruč prosím: Svatá Lásko, Matko má,

dopřej mi blaha utišení v Tvém objetí, na Tvém klínu,

na nějž se vejde tolik Tvých dětí -

na němž jsou tak šťastny, tak pokojně bdí i sní. -

Kriste - Tvá láska ke mně je mi hlubinou,

nad níž se mi až hlava točí a tělo zachvívá -

vždyť láska Tvá je láska Boží, a co Božího,

je pro člověka svaté, tajemné a úžasné -

je člověku vesmírem, jenž nikdy konce nemá -

cestou, jež neměla počátku - Světlem, před nímž nikdy nebylo tmy.

Kriste - Tvá láska ke mně přitáhla mě k sobě jak silný magnet,

že není možno jinam pohledět, pomyslet,

jinak žít než pro Tebe a s Tebou v každém dni a v každé vteřině,

ať v ní započínám práci modlitbou nebo ji končím díkem k Tobě.

Kriste - Tvá láska ke mně je jako kouzelnice, jež dovede měnit podoby -

vždyť co včera bylo ještě přede mnou šedivé,

dnes je Tvou láskou bílé a zlaté,

co včera tmavé, dnes je plné světla,

co dříve tajemné, je nyní známé jako tvář matky,

její ruce, její práce po celý den, od jitra do noci.

Kriste - Tvá láska ke mně vylévá na mě Tvé teplo

a já si v něm hojím všechny bolesti duše, v něm celý okřívám, oživuji -

a již vykračuji v cesty bližních, abych teplo lásky Tvé jim rozdával.

Kriste - Tvá láska ke mně roste s láskou mou -

čím víc jí tobě dám, tím víc od Tebe přijmu -

vždyť tak stanovil Boží plán, že láska lásku vyvolá,

láska lásce bude blahem, jedna druhou rozšiřovat, jedna druhé pomáhat,

že si budou navzájem přitažlivou silou, jež život s životem spojí.

Kriste - Tvá láska ke mně jsou křídla andělská nesoucí duši mou

k divukrásným jezerům k položení v lotosový květ,

aby prožila, co nesmrtelní prožívají jako dech lásky,

její objetí, splynutí čistých srdcí -

tajemství života Boha, spojení Ducha s duší a jejich vzájemné prostoupení.

Kriste - Tvá láska ke mně přiblížila mi celý vesmír s každým jeho tvorem -

vždyť Tys ten vesmír, a když ty se ke mně přiblížíš,

jsem blízký každému - každého miluji již tím, že miluji Tebe,

každému jsem bratrem tím, že Ty jsi Otcem všech.

Kriste - Tvá láska ke mně je něžná jako matčino políbení,

a proto se tak rád v její náruč vkládám, aby mne svou něhou prostoupila,

svou svatostí posvětila, svou krásou oblažila a svou mocí proměnila v anděla.

Kriste - Tvá láska ke mně budí lásku mou -

ona již ve mně jako nevěsta čeká, že se v ní spojíš jako Ženich -

Milovaný s milovanou, Krásný s krásnou, Čistý s čistou,

Láska s láskou, Moudrost s moudrostí, Vůle s vůlí

pro společný život a společné působení, pro zrození nových činů -

věčných to kolébek i oltářů, krbů i stolů velké Boží rodiny.

11

Kriste - o lásce s Tebou hovořím -

na strunách jejích citů chci zahrát Tobě nový slavný žalm,

zazpívat píseň na oslavu lásky,

o Tobě s láskou mluvit nejpěknějším slovem, jaký jazyk mé rodné řeči má.

Kriste - o duši své s Tebou hovořím -

že je započatou cestou, praménkem bez vody dosud nevylitým v mořský proud -

že je ptáčetem s prvním chmýřím na těle,

předjařím, v němž pupeny se nalévají,

malou dívenkou, jež teprve v pannu má dorůst a stát se krásnou.

Kriste - o radosti lásky s Tebou hovořím -

o radosti, jakou dosud nezná svět, jakou zná jen srdce v Tebe vložené

a duše Tobě věrná - jaká vstupuje do vědomí,

když se víra, naděje a láska usídlí jako krásné sestry v lidském nitru,

když z něho vytvářejí Tvůj dům - nebeský sad a území svatého míru.

Kriste - o touze duše své s Tebou hovořím -

jež se rozrůstá v křídla ptáků, jimž výška a širý prostor jsou domovem -

o touze po Tvé blízkosti, po Tvém ujištění,

že má duše je Tobě milá, vzácná přítelkyně,

kterou sis oblíbil, již Tvé myšlenky laskají svou svatou něhou.

Kriste - o cestách svých s Tebou hovořím -

a chvi ti říci, že jsou pokřivené, zapletené a svázané

jako všechny lidské cesty na Zemi -

že já čekám, až Ty je upravíš, vyrovnáš a povýšíš v cesty serafínských duchů,

že se těším, až v mé cesty vstoupíš sám a je celé - celé prostoupíš

a nazveš cestami svými proto, že každý čin na nich zrodí čin lásky.

Kriste - o životě svém s Tebou hovořím -

že nemá jiný cíl než ztotožnit se s životem Tvým,

v Tebe vplynout jak řeka v moře, v Tebe vstoupit jako v rodný dům

a v něm se procházet jak v divukrásném světě,

Tebou a v Tobě se stát životem tvůrčím, nesmrtelným,

nádherným pomníkem Tvým v čase i bez času, na věčnosti i ve věčnosti.

Kriste - o práci své s Tebou hovořím -

jež tolik potřebuje Tvé požehnání, Tvou pomocnou ruku

a připojení k práci, jíž se proměňuje nižší ve vyšší,

zlé v dobré, neláska v lásku, zemské v nebeské -

lidské pak v božské na konci všech cest.

Kriste - o vnitřním boji s Tebou hovořím -

jak je bolestný a těžký, jak zlo duši přemáhá

a pronásleduje ji na každém kroku, že duše zápasí o každý záblesk lásky,

aby si ji vydobyla u jiných i sama v sobě, na svém rozumu,

který jí tak nerad přiznává místo vedle sebe, jí se i vysmívá,

že každý se od ní odvrací proto, že na Zemi tak málo znamená,

je tak opomíjená a přehlížená mocnými tohoto světa.

Kriste - o sobě s Tebou hovořím -

aby ses podíval do hlubiny mého srdce, citů i myšlení,

až k samotné podstatě mého bytí, kde končím já

a kde již jsi Ty jako Bůh ve mně,

má schopnost žít a rozvíjet se do duchovní velikosti,

má dovednost mluvit, touha všechno milovat a od všeho být milován.

Kriste - o srdci svém s Tebou hovořím -

že láska je rozšiřuje do srdce velikého, jako je celá země i neznámý vesmír,

aby všechno tvorstvo mělo v mém srdci místo

a láska ke všem tvorům mohla kouzlit pro ně štěstí,

dávat radost, vydechovat mír, s každým se potěšit

a každému potěšení přinášet slovem, úsměvem -

blaho dát náručí svou.

Kriste - o Tobě s Tebou hovořím -

abys věděl jak jsi mi drahý, jak nejdražší -

jak na Tebe myslím, o Tobě v noci snívám,

na Tebe vzpomínám a v ranním úsvitu si Tebe představuji,

že tak jednou přijdeš ke mně a já se s Tebou setkám

jako se Světlem, Sluncem, jako se svým novým dnem,

krásnějším životem, jenž nastane, až mi zemře tělo.

Kriste - o všem s Tebou hovořím -

o krásném i bolestivém putování zemským žitím,

o slzách a úsměvech, o srdci lidském i srdci Tvém,

o cestách mých i Tvých, jak mé jsou ještě v hlubinách a Tvoje na výšinách,

a jak toužím po tom, aby se setkaly a splynuly v cestu jedinou,

v cestu dokonalé lásky.

další