18

Kriste - jak by se chtěla rozrůst láska má k Tobě

a být jako pták v oblacích -

vždy připravena ke zpěvu a silná k rozletům,

vždy naplněná chválou života,

jejž jsi stvořil a dal lidem, květinám, Slunci i hvězdám.

Kriste - jak by se má tužba chtěla připojit k tužbě Tvé,

jež vždy vede k dobru, chce připojit srdce k srdci, život k životu

a lásku prostoupit láskou, aby svatost a krása

vstoupily všude tam, kde člověk žije -

aby mír byl každému přán i dán s největší spravedlivou štědrostí.

Kriste - jak by se srdce chtělo vložit v Srdce Tvé,

s Ním v jediné splynout, obejmout kámen, políbit děťátko -

s Ním žít ve všech lidských srdcích,

teplo lásky vydechovat v každý kout Země -

s Ním zářit slunečním světlem i třpytem hvězd -

a tak lásku vydávat všem tvorům.

Kriste - jak by se má mysl chtěla spojit s myslí Tvou pro všechen čas,

aby mi myšlenky přicházely přímo z mysli Tvé, od Tebe se lil jejich proud,

a ony pak, prostoupeny Pravdou, zušlechtěny moudrostí a posvěceny láskou -

staly se obroditelkami mého niterného života.

Kriste - jak by se mé ruce chtěly vsunout v ruce Tvé a s nimi žehnat práci,

jež dobro rodí světům hmoty a vrací jim zářivý božský tvar -

proud duchovní síly, v němž mohou žít

andělé, velcí géniové, krása i láska - Ty sám.

Kriste - jak by se můj duch chtěl povznést k Duchu Tvému

a s Ním se spojit, žít a putovat po vesmírných zemích,

s Ním vytvářet nové země z nejjemnějších éterů,

nejjasnějším světlem je oblévat

a největší láskou učinit z nich nové Edeny - země ráje nového Adama.

Kriste - jak by se má vůle chtěla sjednotit s vůlí Tvou,

abych nikdy nestál v cestě vůli Tvé,

nikdy si nepřál to, co působí můj duchovní pád,

neodmítal, co mi sílí a posvěcuje duši -

abych vždy a všude byl Tvým výborným nástrojem v čase,

kdy je nutno hmotu rušit nebo budovat, stavět Tobě vnitřní i vnější chrám.

Kriste - jak by se mé vědomí chtělo rozšířit vědomím Tvým,

aby v sebe pojalo celý živý svět -

v hlubiny se ponořilo, do výšin se pozvedalo,

celou šíří prostorů se klenulo -

a tak můj duch se stal mocným činitelem maličkých i velkých dětí,

jež žijí kolem Tebe.

Kriste - jak by se můj život chtěl podobat životu Tvému,

aby v něm byla stále přítomna láska

a můj život změnila v život syna božího,

jenž je milován a sám miluje proto, že je Tvůj - od Tebe -

ať se projevuje světlem či tvarem, citem nebo rozumem, tělem i duší.

Kriste - jak by se má cesta chtěla připojit k cestě Tvé -

cestě za nemocnými, bloudícími a trpícími,

cestě Beránka i Učitele svatých pravd -

vždyť celá Země je jako jeden nemocný, bloudící a trpící,

jako obyvatel pouště ducha, z níž volá:

Rosu dejte, nebesa, a oblaka, lijte na nás spravedlnost. -

Kriste - jak by se mé city chtěly vnořit v city Tvé,

aby v mém nitru byl svatý mír, jejž nikdo neporuší,

protože je Tvůj i můj, že Ty dodáváš duši rovnováhu

a jsi v ní jejím dobrem i láskou - že Tys duše lidské dokonalost

a není jiné svatosti a krásy než svatost a krása Tvá.

Kriste - jak by se mé celé lidství chtělo dotknout Tebe -

od Tebe přijmout mocnou sílu vůle i moudrosti,

z lásky pak obdržet od Tebe tolik, kolik jen srdce unese,

kolik je v duši pro ni místa - jak jen člověku možno lásku přát,

lásku dát srdcem, které miluje ze všech srdcí nejsilněji nejvíce.

19

Kriste - zamilovala si Tě duše má, uchvácená Tebou - Bohem -

neboť Tobě patří každý život na nebi i na Zemi,

Ty životy seješ jako zrnka do vesmíru, abys z nich bral úrodu,

až vydají plody, až naplní své poslání, až ve Tvých rukou se stanou

koncem tvorby jedné a počátkem tvorby nové -

až bude počátek a konec jedno jediné.

Kriste - zamilovala si Tě duše má jako Nejkrásnějšího, Nejvzácnějšího -

jako Tvůrce krásy samé, vydavatele lásky -

jako Lásku samu, života tvůrčí nadšení, života vrchol a života ráj.

Kriste - zamilovala si Tě duše má, neboť Tebe není možno nemilovat -

Tebe, který jsi všeho milování počátek, vší lásky koruna,

vší krásy Matka, vší moudrosti Otec - všeho života Život.

Kriste - zamilovala si Tě duše má jako pták svobodu a širý prostor,

jak potůček kvetoucí lučiny, jimiž se vine,

jako pole hospodáře, jenž je stále kypří, orá

a činí z něho místo, v němž Stvořitel ustavičně tvoří zázraky.

Kriste - zamilovala si Tě duše má -

vždyť jsi lásky nejhodnější a zasluhuješ milování

nejvyšší, nejčistší a nejhlubší -

vždyť láska srdce mého je zároveň úcta a dík za lásku Tvou.

Kriste - zamilovala si Tě duše má, a proto Tobě zpívá písně tiché a vroucí,

naplněné touhou po projevech tvé lásky -

po jejím pohlazení, po její náruči, v níž se bolest zapomíná

pro spočinutí v srdci Tvém - pro mého srdce pokoj a mír.

Kriste - zamilovala si Tě duše má -

vždyť Ty jsi tak dobrý a moudrý, tak krásný,

že není na Zemi toho, kdo by to vypověděl slovem, vyjádřil hudbou,

písní vyzpíval, básní oslavil.

Kriste - zamilovala si Tě duše má jako dítě matku -

vždyť Ty jsi Ten, kdo položil mne do kolébky žití,

kdo nade mnou bděl, když můj duch spal,

kdo oblékal mou duši do dětského šatu -

kdo nyní mu chystá roucho anděla.

Kriste - zamilovala si Tě duše má celým srdcem -

vždyť Tys mého srdce tep, mého těla dech -

Ty jsi úsměvem všech úsměvů i slovem slov,

které ze sebe vydává má láska k Tobě jako vyznání -

jako nadšenou oslavu lásky Tvé.

Kriste - zamilovala si Tě duše má jako lidé jaro -

ona hledá u Tebe svůj rozkvět do krásy - v Tobě je její světlo,

v Tobě je všechno, co z ní učiní čistou bytost,

hodnou stát se snoubenkou Ducha - milující i milovanou.

Kriste - zamilovala si Tě duše má jako Otce, a proto k Tobě spěchá -

hledá Tvou náruč, Tvou žehnající ruku,

místo šťastného shledání s Tebou, s jeho radostí, s jeho nádherným štěstím.

Kriste - zamilovala si Tě duše má, a nemůže jinak -

vždyť je Tvá - jen Tvá - je z Tebe vzatá,

a proto k Tobě patřící, k Tobě se přidružující na věky věků.

20

Kriste - Milovaný můj - já, duše, dcera Tvá,

na Tebe jako na svého Otce myslím, vzpomínám a těším se,

že se s Tebou jako s Otcem setkám,

až uplyne doba stanovená pro naše odloučení,

až mi bude možno ze Země navždy odejít za Tebou, přímo k Tobě.

Kriste - Drahý můj - já, duše, dítě Tvé, od prvé chvíle Tě v srdci mám

jako svou předrahou Matku, duše mé Roditelku,

nejvyšší Přítelkyni, nejlepší Sestru - člověka Ochránkyni.

Kriste - Dobrotivý můj - já, duše, holubička Tvá,

kol Tebe stále kroužím a k Tobě usedám, abych z Tvé ruky brala

zlatá zrnka pravdy a pak je v letu sypala v místa,

kde člověk hledá zdroje vědění -

kde se snaží porozumět Písmům a poznat jejich zvláštní symbolickou mluvu.

Kriste - svatý můj - já, duše, prostřednice Tvá,

nemohu bez Tebe promluvit slovo lásky, nemohu vůbec dobro znát -

a proto čekám a toužím po Tvém sestoupení na můj jazyk,

abych promluvila vždy jako duše svatá, abych jednala vždy jako vtělené dobro.

Kriste - Moudrý můj - já, duše, kniha Tvá,

jsem položena na Tvém klíně, jsem otevřena před Tebou blízko u Tvých rukou,

a prosím, abys vepsal ve mne zlatým písmem: jsi spasena! -

Kriste - Tichý můj - já, duše, Tvé velké tajemství,

dychtivě čekám na tu chvíli, až sejmeš clonu ze mne a dáš mi poznat,

kolik je ve mně mého a kolik Tvého,

kdy jsi Ty mnou a já Tebou - trpícím, bojujícím

i obětujícím se Božstvím ve hmotě a pro hmotu,

pro ponížené lidství, pro každou duši zvlášť.

Kriste - Čistý můj - já, duše, nevěsta Tvá,

vyhlížím den svého zasnoubení s Tebou

a v srdci Ti připravuji bílé podušky a květiny pro líbeznou vůni,

abys byl u mne rád, ode mne již neodcházel, mne vroucně miloval -

prsten mi dal pro věčné spojení.

Kriste - Něžný můj - já, duše, květ života Tvého,

Tvou krásou se přiodívám jako všechny květiny Země -

Tvou něhou si plním svou lásku, Tvou láskou si stavím nebe -

Tvým Životem jsem životem.

Kriste - láskyplný můj - já, duše, růže bílá,

dychtím po stříbrné rose z nebe skanuté, abych rozkvetla a zavoněla,

měla lístků bezpočet a lásku pro každého - nejvíce však pro Tebe.

Kriste - Nejvěrnější můj - já, duše, malý obraz Duše Tvé,

věrnost jsem Ti přislíbila od chvíle,

kdy jsem v Tobě nalezla Boha a svého Spasitele -

kdy jsem Tě počala milovat, pro Tebe žít.

Kriste - Nejbližší můj - já, duše, z Matky Lásky zrozená,

lásce svůj život zasvěcuji, Tvé lásce stavím pomník na Zemi láskou svou,

lásce učím každého, kdo mi vkročí v cestu -

o lásku Tvou prosím, kudy chodím.

Kriste - Nejkrásnější můj - já, duše, krásou Tvou ozdobená,

oslavuji Tě myšlenkou, citem, slovem -

oslavuji Tě svým životem, neboť jej v službu lásky dávám,

jej se životem Tvým spojuji - Tebou sebe celou světím.

Kriste - mé Všechno - já, duše, jiskra božská,

chci zářit, svítit, planout -

chci zapalovat všechny božské jiskry ve hmotě,

dávat jim sílu k rozhoření, vnořit je v Tvůj plamen -

aby celý vesmír životů žil do věčnosti -

v Tobě a s Tebou . . . !