Obraz budoucnosti

 

 Praví Pán:

 Vyslovuji Slovo Boží k člověku Adamovi, synu svému, kterého miluji, pro kterého jsem sestoupil až k branám pekelným odvést jej od nich již natrvalo a zpět do Božího království.

 Vyslovuji Slovo Boží o jeho budoucnosti, až přejde poslední přetěžký úsek cesty svými pozemskými osudy, čas se naplní hodinou zrušením zákona smrti - horizont nad Zemí a každou věcí v ní bude jasný, složený z duchových spekter a nebeského záření.

 Vyslovuji Slovo Boží k člověku Adamovi, o jeho postavení a činnosti, až se za ním zavře temná opona hmoty a více se nerozhalí a on se nevrátí do jejích sterých trápení . . .

 

 Člověče Adame, pravím ti:

 Zachovám tě pro budoucnost a v ní ve jménu, které máš na Zemi, s jeho významy pro vesmír, s úkoly a službami všemu stvoření, neboť je určeno člověku Adamovi pracovat a tvořit, být podle vzoru Boha svého všemu vším. Jako jsi živ na Zemi, tak budeš žít jako živý až z ní odejdeš do oblastí nadhmotných, rozsáhlých a bez hranic národů, kontinentů či hvězdných galaxií.

 Zachovám tě v podobě bytosti viditelného zjevu, v jaké jsi dnes sám sobě, tvorům Země, její přírodě i andělům nebes: Avšak tam jinde vše na tobě bude jemnější, jasnější, krásnější podle tvé víry a lásky ke mně a všem živým.

 Zachovám ti samostatné osobní vědomí, vlastní paměť o času a dění v něm, o poznaném a prožívaném vnitřní duší i smyslovými čidly, jimiž se vnímá krása prostorů, velikost hvězd, tvar kamenů, zvuk, tón i jemný dotek.

 Zachovám volné plynutí tvého životního dechu i pohyby těla, složeného však z duchového éteru, jemuž hřích nesnižuje božskou hodnotu, jak se děje, když se on dotýká těla z hmoty Země - jím proniká jako škůdce a lupič skrytých pokladů.

 Uchovám bez újmy tvořivou představivost tvé duše i schopnost tvárnit své osobní jsoucno a přispívat k tvorbě věcí společných pro dobro a krásno.

 Ponechám samostatnost tvému projevu, i když zcela neuvolním uzdu tvým činům, protože ani za tisíc let nebudeš ještě Adam dokonalý podle božského modelu.

 Zatížím tě větší odpovědností než máš na svých ramenou jako ještě slabý pracovník duchovních polí a lidského úhoru; s tvým dospíváním však do moudrosti a ušlechtilé formy svého člověčenství vcházíš do přísné životní zákonnosti, z níž se již nesmíš vychýlit.

 I nadále v blízké i vzdálené budoucnosti budeš disponovat energiemi, podřizovat je potřebám času a prostoru, jimi pomáhat bytostem a tvorstvu, vkládat je do kladného tvůrčího experimentu.

 Dál a dál budeš kralovat nad přírodou jako v Zemi tak i v jiném jejím tvarovém jsoucnu, kde se rozvíjí vznešenost stromů a vůně květů, kde je odkryté tajemství krystalů, původ a velikost vodních oceánů i průzračnost kapiček ros padajících na květinu.

 Povedeš nižší tvorstvo, uzavřené do druhového společného vědomí, k výstupu z této staré existenční formy a k nastoupení vývoje k samostatnosti, k individualitě jedince, sloužícího však všem.

 Budeš vychovávat a učit bytosti nacházející se v embryálním stavu duše, v neschopnosti pracovat pro rozvíjení života svého a k blahu bytostí všech.

 Budeš programovat vývojové dění spějící k integraci životních středisek činnosti, vedené impulzy nejvyšší Lásky, vydávající ideje jednoty - moudrost Božství.

 Vstoupíš do řídících funkcí operátorů v procesech univerzální obnovy životních sil pro myšlení a konání bytostí oslabených vychýlením se z cest dobra a lásky.

 Vydáš víc než mnoho velkého úsilí a mnoho vykonáš od této hodiny, v níž tě mé Slovo k tobě spojilo se mnou pracovně i láskyplně pro dílo v budoucnosti, pro cesty před i za prahem třetího i čtvrtého tisíciletí života Adama v člověčenství. Je stvořeno z lásky a pro ni, aby ji vždy v sobě nosilo a vydávalo ji životu na věky.

 Teprve tehdy, až začne plnit toto své poslání - znamení kříže bude zastřeno před očima stvoření. Nastane blaženství duší. I to je Božím proroctvím v budoucnosti . . .

 

 Proto se nelekej situací svých osobních ani zemských, přírodních ani mezi národy. Ať cokoli zahalí prostor tvůj i světový do šedé i temné mlhy bez výhledů do jasnějších příštích dnů v Zemi, v tvém domě i ve tvé duši - ty se nepohni na půdě jistoty, že jsme spojeni pro těžké namáhání, nutné k otevření světlé životní perspektivy.

 Ty měj oči bez velkých slzí, neboť nermoutí se ten, kdo ví, že bolest je příští radostí duší. Ústa měj bez jazyka tvrdých souzení situací i těch, kdo je tvoří.

 Budoucnost je dům, k němuž má klíče jen Bůh. Dnes jsem je vložil i do rukou tvých. Vnímej je a pociťuj! Jsou tvé - jsou Adamovy!