Velikonoce

Pozdravení Páně

(Modlitba po vzkříšení Páně po celý velikonoční čas)

Pozdravujeme Tě, Pane, v Ježíši Kristu slavně zmrtvýchvstalý. Před tváří Tvou, tak jasnou a krásnou, že blednou hvězdy i slunce, stojím v úžasu a klaním se Tobě.

Jako provinilý jsem stál tichý a hluboce otřesen a dojat pod Tvým křížem. Má duše plakala v bolesti své nad poznáním svého pádu. Dnes stojím se ženami, které v památný onen den šly k Tvému hrobu, stejně užaslý a bázlivý nad velikým zázrakem, jemuž není rovno.

Hrob je prázdný a anděl zvěstuje jako v čase vánočním novou radostnou novinu: Vstal Pán, není zde. -

Což může uvěřit lidská mysl, že hrob ztratí svůj děs, že je v něm světlo, on otevřen, a Ten, který včera byl člověkem, dnes je Bohem?

Jen Ty, Bože všemohoucí, mohls učinit tento neslýchaný děj. Jen Tvá nejvyšší síla mohla otevřít hrob a odvalit hrobový kámen. Jen Tvá moc a sláva mohla se objevit jako znovužijící, znovutrvající, věčná a nesmrtelná v podobě vzkříšeného Krista.

Zmlkněte ústa, a jen ty, mé srdce, v tichu vroucnosti a obdivu k velikosti Boží patři na vzkříšeného Krista.

Radost blaženého srdce, radost duše, která je prostoupena vědomím, že její Pán v tento slavný čas pro ni přichází a k ní přistupuje učinit ji podobnou Vzkříšenému - krásnému, jasnému a blaženému Kristu - je radost nad všechny nástroje zlatých strun, nad všechny žalmy díků.

Jen láska může běžet Tobě vstříc, Kriste oslavený. Jen tento cit je hoden přiblížit se k Tobě a vzhlédnout do Tvé tváře, krásné a láskyplné, dnes tak šťastné a blažené radostí, že Otec člověka své drahé dítě učinil hodným jeho původního místa v duchovní jsoucnosti.

Proto zmlkám, drahý Spasiteli, a klaním se Ti celou myslí, celým srdcem.

(Chvíle soustředění a tiché obdivné úcty, chvály i díků.)

Přijmi mé pozdravení. Přijmi můj dík, mou tichou modlitbu. Připoj vše k chvalozpěvům andělským, k velikonočním radostným písním, znějícím nebem i Zemí:

Veliký, silný a mocný je Pán nebe i Země, On v Kristu rozmnožil svou slávu a lásku. Sebe v Kristu zjevil. Sebe v Kristu dal Zemi a člověku.

Velikonoční hymnus

(Prožívat hluboce každou myšlenku, s ní se plně spojit. Recitovat ji pomalu a výrazně s vědomím, že je věnována Bohu v Kristu a Jemu přednášena duší a srdcem člověka.)

Buď pozdraven - buď oslaven posvátným hymnem -

Bože -

Bože projevený -

Bože čine tvůrčí -

Bože tajemství života a smrti -

Bože radosti i bolesti -

Bože sloužící všem -

Bože lásky a pokoje -

Bože moci a síly -

Bože Otče -

Bože Synu -

Bože Duchu svatý -

Bože nesoucí jméno Spasitel -

Bože působící ve jménu Kristus!

Nesmírné tajemství Boha živého, Božství trpící -

Božství obětované a obětující se

v každém a pro každého, kdo se v Zemi rodí, kdo v ní tělem umírá -

Božství pokořené až v prach země od chvíle,

kdy prach se stal prachem, projevem nicoty a malosti -

Božství ponížené ve hmotu od času, kdy hmota se stala

Adamovým úkrytem, jeho smutným vyhnanstvím -

Božství prošlé temnotou pro vytýčení cesty Světla,

pro jeho vítězství nad ní -

Božství skryté, utajené ve všem, co je životem vesmíru -

Božství ztvárněné v podobu člověka -

Božství nesoucí lásku a mír -

Božství nedotknutelné svou svatostí -

Božství nejvíc milované tvory pro svou mateřskou náruč,

pro jednání lásky a vydání moudrosti -

Božství nejkrásnější, vznešené, velebné a nejsilnější -

Božství nejvyšší i nejbližší -

Tobě se klaníme . . .

Tebe nejvýš ctíme . . .

Tebe vzýváme . . .

Tebe oslavujeme . . .

Tebe chválíme . . .

Tebe nazýváme Kristem . . .

Tebe oslovujeme: Beránku Boží - Spasiteli . . . !

Spasiteli nejdražší, přišel jsi k Zemi:

Jako prostý - nejprostší -

jako chudý - nejchudší -

jako pouhé dítě -

jako dělník -

jako poutník -

jako beránek aneb holoubek -

jako ovce tichá -

jako něžná plachá laň -

jako krásné jaro žití -

jako nový krásný den -

jako divukrásný leknín nad hladinou jezer -

jako jitřní hvězda i světlo sluneční -

Jako nejkrásnější cesta člověka -

jako sama láska, ctnost i vznešenost -

jako nový Abel s posvátnou obětí Bohu -

jako přítel lidu.

Přišel jsi jako bratr nejlepší,

ten, který položil život svůj za všechny bratry,

lásku lidskou spojil s láskou Boží a v srdce člověka dal Srdce své,

aby se stal milujícím, obětavým, svatým,

aby se jeho duše stala snoubenkou Ducha,

onou něžnou, čistou, bílou holubicí,

poselkyní Božího míru mezi stvořením . . .

Spasiteli drahý jediný, přišel jsi jako Ježíš

dát temnotám světlo, pustinám krásu, vodu zemi zasypané prachem hmot -

v mrtvé ticho duše vložit Slovo,

aby mluvilo, hřímalo, burcovalo, volalo:

Jsem živ, já - Duch - Bůh tvůj v tobě! -

Přišel jsi dát užitečnost planým stromům, slunce všem vinicím Páně -

plodům jejich uzrání, polím ducha mnoho klasů zlaté pšenice.

Přišel jsi snížit hory, zasypat všechny propasti,

tvrdé skály bleskem Boží moci rozbít -

zbořený chrám v člověku znovu vybudovat do výše a krásy

jako příbytek Lásky - Matky života -

dům Boha ve tvaru, v těle . . .

Spasiteli drahý, přišel jsi v moci Otce

dát mrtvým vzkříšení a mír posvátný -

lidskou vinu smýt svou tajemnou krví Beránka.

Přišel jsi prožít Golgotu,

z Jehož bolestí se vyhloubila milost Boží do hluboké studnice,

z níž všichni pijí své vykoupení, život nový . . .

Božský Mesiáši, svou obětí jsi zapsán

do knihy všech věků nesmírnou září vesmírných hvězd -

Tvé činy jsou slavným dílem Boha Tvůrce,

protože zachránily, obnovily, daly nový rozkvět životu,

v němž se zdál hynout již každý květ.

Nejvyšší Mesiáši, Tvá cesta je sluncem v hluboké temnotě,

je květem a vodou širé pouště, je projevem Boha,

nad nímž se tají dech a chvěje se srdce nebes i Země a člověka.

Veliký Mesiáši, Tys přišel lidstvu zjevit Boha vrcholné lásky,

Tys přišel v čase a prostoru Země nade vším zlem zvítězit,

překonat všechny brány smrti,

vylít nádoby bolesti do moře zapomnění,

do oceánů minulosti i bezedna milosti . . .

Požehnaný - vždy Požehnaný!

Na věky požehnaná je chvíle, v níž jsi osloven: Beránku -

v ní zazněly tajemné nebeské zvuky

jak rozechvěné harfy zlatých strun,

stříbrné trubky andělských poslů, sdělující všem:

Člověk zachráněn . . . !

Člověku mír . . . !

Člověku synovství boží . . . !

Člověku nový ráj . . . !

Požehnaný - vždy Požehnaný!

Požehnaná je milost Tvou bolestí Zemi vydobytá -

ona všechno na ní obrozuje a umývá ji do bělosti tváře -

člověku obnovuje jeho svaté znaky zrození z Boha,

a v jeho šlépěje, ať jsou v trní nebo v kamení,

klade bílou růži, aby bylo zřejmo, že láska vstupuje

v jeho cestu, v každé myšlení i konání . . .

Požehnaný - vždy Požehnaný!

Požehnané je dílo, vyšlé z Tvé nesmírné oběti -

jí se mění všechny věci k radosti a posvěcení rukou,-

které se jí dotýkají v práci a službě stvoření . . .

Požehnaný - vždy Požehnaný!

Požehnaný je Tvůj život prošlý Zemí

kamenující Boží proroky -

Tys však kameny na Tebe vhozené ve zlato změnil

trny vmetené Ti v cestu přetvořil v květy nejvyšší lásky -

a takto všechno lidem vrátil, za zlé dobrým splatil,

jak to nikdo nedovede, jak to umíš a smíš jen Ty -

Boží Beránek - Syn nad Božími syny,

před nimi vyslaný životu dát všechno ze své jsoucnosti a skutečnosti -

Lásku, která byla přede všemi věky a v Bohu je na věky . . .

Synu Boží jediný, slavný, nejvzácnější,

jménem Boha až do vrcholu bytí vytýčený -

Synu vyslaný k Zemi v blesku moci Boží

i Láskou nejvyšší a v plném Božství -

Synu s vůlí Otce i s něhou lásky Matčiny -

Synu se vznešeným čelem moudrosti

a se všemi znaky ran a bolestí Oběti -

Synu velký ve svém sestoupení a ponížení -

Synu krásný svatozáří nejvyšší pokory -

Synu úchvatný v běloskvoucím rouchu Vzkříšeného,

v záři všech sluncí,

v paprscích, které Tě prostoupily a s Tebou splynuly -

Jsme před Tebou v díku a hlubokém obdivu i vděčnosti skloněni . . .

(Malé odmlčení v tichu vnitřního projevu úcty a vděčnosti.)

Radostně zněte, struny srdce:

Kristus přišel! -

Silně zavolejte, city duše:

Kristus zachránil! -

Promluvte, ústa, slavná a silná slova:

Kristus zvítězil . . . ! -

Myšlenky, vysílejte velikonoční, ničím nezkalenou radost ke všemu lidu -

oznamte, že Kristus

světa Spasitel - ten Vzkříšený - ten Vítěz -

vykonal dílo, z něhož vzchází všem

láska, blaho, pokoj a mír!

(Ticho, naplnění se velikonočním mírem a radostí.)